|
|
|
Itálie, Dolomity - 10.(14)- 16.září 2006 |
|
|
|
Napsal Jirka_Plz
|
|
Čtvrtek, 01 únor 2007 |
Itálie 2006, aneb jak jsme jeli do Cortiny vyzkoušet stany do deště ...
Tak jsme to přeci jen zrealizovali. I když na dvě party, s počasím, které
nám moc nepřálo, ale s o to vydatnějšími zážitky. Na Itálii 2006 budeme
asi hodně dlouho vzpomínat a je jasné, že příští rok jedem znova - snad
už konečně
projedeme naplánované v plném rozsahu a ve slunečném počasí.
Doba je stále hektičtější a koordinace problematičtější, proto i odjezd
na letošní "Italy tour" byl rozbit na dva termíny. Jirkové (Pra a Sad)
s Tomášem z Ostravy (na posledním modelu Pega!) vyráželi v neděli, 10.
září směrem na italská jezera (Lago di Como a okolí), a kromě průsmyků
stihli i návštěvu severoitalských velkoměst.
Z této první fáze vím pouze to, že jezdili jak zběsilí dlouho do nocí
(čemuž napovídal i pozdní příjezd do místa srazu v Cortině...), viděli
úžasná místa a počasí jim do středy vyšlo
super.
Druhá parta
(Jirka_Plz, Marek a Standa) vyráželi
ve čtvrtek 14. brzy ráno z Plzně směrem na Cortinu. Na hranice nás
doprovázel ještě Zdeněk (holt nostalgie z loňska...), nicméně přes
hranice si netroufl - neměl teplé oblečení a jak se později ukázalo,
udělal dobře. Za krásného počasí a v pohodě jsme s několika
zastávkami dorazili odpoledne do Cortiny d'Ampezzo - místa srazu. Naše
volání druhé skupiny, kde že se to jako sejdem (nebyl jasný kemp...)
vyšlo naprázdno, ánžto všechny
mobily byly tvrdošíjně vyplé. Tak jsme vyslali do sítí alespoň bloudivé
SMSky doufaje, že naleznou adresáty.
Po lehkém
kufrování jsem našli hned dva kempy vedle sebe, nakonec výborná
angličtina, motorkářská krev šéfa kempingu Rocchetta International a z
toho vyplývající výrazná sleva rozhodly - zabivakovali jsme, vyslali
další bludné SMSky první partě, kde jsme, a vyrazili do přilehlé
pizzerie na večeři. Obloha se už zatahovala, ale ještě nepršelo. Kolem
osmé jsme vyšli ven - a už bylo po dešti. Vyrazili jsme na procházku
(teda včetně asi 2km výstupu do kopce od kempu do města) do večerní
Cortiny. V téměř liduprázdném městečku jsme absolvovali kávu/ kolu s
cigárem v jednom z barů (byli jsme tam sami!), prošli jsme se uličkama,
něco nafotili a "sestoupili" zpět do kempu. Po našich hoších z první
vlny ani vidu ani slechu (ani SMS...), vzhledem k pokročilé hodině jsme
už začali mít i obavy. Po využití perfektně vybavených umývárek jsme
zalezli do stanů na kutě.
Před jedenáctou
jsme zaslechli známý zvuk - neomylné vrnění Rotaxů dávalo tušit, že
naši kolegové snad nakonec našli cestu do toho správného kempu. Nicméně
v kempu samém jezdili ještě asi 5 minut křížem krážem (budíce veškeré
osazenstvo) ve snaze najít naše stany. Až naše intervence, vylezení ze
stanů, mávání a nakonec "navedení za ručičku (teda řídítka)" je dovedla
k cíli. Už byli asi hodně vyčerpaní..., takže, ehm, skoro neviděli...
To bylo radosti, že jsme všichni pohromadě. Po krátkém přivítání (co že
to měl Literka v tý lahvince za medikament...?) hoši rozbili stany
vedle nás a zalezli jsme spát. Stručně řečeno, to bylo naposled, kdy
jsme se viděli za sucha...
Už v noci bušení
kapek na stan nedávalo tušit nic dobrého. Přesto, že jsme věděli, že
počasí nebude od pátku ideální, to co následovalo, předčilo všechna
očekávání. Ten nahoře nad celou oblastí Alp otočil kýbl a to na hodně
dlouho a bez jediné pauzy... Takže místo řádění na strojích v nádherné
horské scenerii jsme pobíhali zmrzlí (bylo kolem 10 stupňů) mezi
stanem, recepcí ( s kafem a whiskou) a umývárkou (zahřát se a dobít
baterky od všeho možnýho). Celej pátek... Stany skutečně prošly ohněm
(vodou), i přes dva pláště prostě plavaly... Tak prolitý jsme už dlouho
nebyli. Odpoledne jsme se dostali na internet (chvála kempu a jeho
majiteli) a ze všech možných zdrojů jsme se snažili vytvořit prognozu
na další dny, resp. snažili jsme se najít skulinu, jak se z hor dostat
alespoň trochu rozumně a ideálně směrem jako na republiku... Malé "oko"
v dešťovém hurikánu dávalo naději - bylo vypočítáno, že balení stanů a
vyjetí musí proběhnout v sobotu do osmi ráno, kdy by mělo být "chvíli
bez vody" a poté vyrazit směrem k Rakousům.
Naše prognoza
vyšla přesně, po prolité noci v sedm ráno přestalo pršet. Sbalení stanů
(a všeho ostatního mokrého) proběhlo rychle, ještě jsme se nasnídali a
vyrazili na sever. Po opuštění Dolomit se obloha protrhala, začalo
svítit sluníčko a najdenou jsme byli zase v "normálním světě" a užívali
si jízdu krásnýma silnicema. Nálada stoupla též a bylo rozhodnuto, že
se stavíme jseště v Berchtesgadenu v solných dolech (kde někteří byli
již několikrát ale většina ne). Prohlídka stála za to, obohaceni o malé
slánky jodové soli jsme pokračovali s cílem dojet za hranice do Česka a
zarazit v nějakém penzionu či chatkách u nás (rozbalování mokrých stanů
nepřicházelo v úvahu...).
Bohužel jsme se
škaredě přepočítali, najít funkční kemp či rozumné ubytování od
Vimperka po Strakonice je v září již nemožné... Po několika pokusech a
kufrováních jsme zarazili kolem desáté večer v soukromém restaurantu
Galerie, nakonec na skvělou večeři zůstali jen Marek, Jirka_Plz a
Standa (ten hlady už ani neviděl...), ostatní vyrazili do noci směrem k
domovům. My jsme po večeři a kávě nasedli na stroje také a kolem
půlnoci jsme parkovali doma v garážích. Tomáš dojel jedním vrzem až do
Ostravy kolem páté ráno. Výkon na hranici možností a únosnosti.
Takže natočeno
přes 1600km (první grupa určitě víc), prověření stanů v dlouhodobé
průtrži, pár skvělých momentů (Dolomity jsou holt Dolomity), pár méně
skvělých (záchrana rozházených věcí po silnici v hustém provozu po
kolizi Jirky_Plz a Jirky_Pha a "odlétnutí" jednoho bočního kufru),
výborné silnice a určitě tuny skvělé nálady a zážitků. Prostě jsme se
jeli vyspat pod stany do Cortiny. Za rok tamtéž - koncem srpna.
Tutovka.
Celé fotoalbum ze srazu - ZDE!!!
 Přidat jako oblíbený (68) |  Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 1068
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.. |
|
Home 
Srazy a cestopisy 
Napište první komentář
